1.Kapitola
1.Kapitola
Pátek by byl docela normální den, nebylo ani teplo ani zima, sem tam se přes město přehnala malá přeháňka, ale hned zase vysvitlo slunce a další hodinu svítilo. Po cestě ze školy jsme se s Katrin domluvily, že zítra kolem jedné odpoledne, se půjdeme podívat do jednoho lesa. Jelikož bydlím ve městě, nejbližší les les je vzdálený tři kilometry, což je tak půl hodina chůze.
"Jestli nepřijdeš včes tak to můžeme rovnou nechat plavat, protože by jsme to nestihly. Jasný?" zeptala sem se Katrin která nohama kopala do malého kamene a skoro mě nevnímala. "No jo." řekla nakonec. "Tak dobře sejdeme se na kraji toho lesa, tam jako vždycky." Já s Katrin máme na kraji lesa určené místo, kde se sházíme. Je tam košatý dub po kterém se dá skvěle šplhat. "Dobře budu tam, ale teď musím domů, slíbila jsem mamce, že jí pomůžu uklízet. Ahoj." řekla Kati a rozběhla se po cestě doleva. "Ahoj!" stihla sem se sní ještě rozloučit.
Zbytek cesty mi vrtalo hlavou proč se Kati chová tak divně, obvykle je to veselé holka se spousty střeštěných nápadů. Když sem přišla domů maminka mě přivítala jako vždy se slovy: "Tak co, jak bylo ve škole?" Nesnáším když mi tohle řekne, tím mi vždycky skazí náladu. "Normálka, jako vždycky." řekla sem znuděně a začala šlapat shody do mého pokoje, vyšla sem do druhého patra, kde byla dlouhá chodba, hned nalevo ode dveří mají rodiče ložnici a o kousek dál napravo jsou dveře od pokoje mojí starší sestry Mishel. Můj pokoj je až na konci chodby. Je to velká místnost s různým nábytkem a vínovým kobercem.
Svalila jsem s na postel a přemýšlela o všem možným. Slyšela jsem jak mamka zapíná mikrovlnku a poté někdo otevřel vchodové dveře. Taťka. Tatínek přijde z práce o něco déle než já ze školy, pracuje jako podnikatel a mamka se vrací už v jednu, ta pracuje v jedný velký firmě jako zástupce ředitele. Vždycky si přinese v jídlonosiči oběd a pak ho ohřeje taťkovi. Zlepšila se mi nálada, protože tatínek mi řekl, že pro mě má překvapení a dá mi ho až přijde z práce.
Rozběhla jsem se dolů a shody brala po třech. Málem sem vrazila do maminky, která nesla krmení naší kočce Elen. "No tak, dávej přece pozor, nebo chceš aby byla Elen bez obědy?" pokárala mě a vyšla ven na zahradu. Já sem ale nevníma nic jiného než tatínka, který seděl na židly a popíjel kávu. Mě káva nechutná, je na mě moc hořká, já mám ráda hodně sladký. Možná chcete vědět, proč jsem tak šílela z jednoho překvapení, ale odpověď je prostá, já přímo zbožňuju překvapení. Jenom ty dobrý, ale podle tatínkova výrazu, když mi o tom říkal se usoudila, že to nemůže být špatné.
Zamířila jsem do kuchyně a když mě taťka zahlédl usmál se na mě svým přátelským úsměvem. "Ahoj Lucy." pozdravil mě milým hlubším hlasem. " Ahoj tati, tak máš pro mě to překvapení?" zeptala jsem se nedočkavě. Zase se usmál a vytáhl něco z tašky. Bylo to zabalené v hedvábné látce. Byla to dýka. Radostí sem div nevyskočila až ke stropu a řvala sem z plných plic. Sbírám dýky z dávných dob, už mám čtyři a tahle bude pátá. Měla zvláštní tvar a na ní bylo něco napsáno zvláštním jazykem, kterému sem nerozuměla. Dýka byla zdobená krásným třpytivým kamenem a na čepeli nebyla jediná rýha, celkově vážila mnohem méně než ostatní dýky.
Poděkovala jsem a zamířila do svého pokoje, ale ne na chodbě stála Mishel. "Co to máš?" zeptala se mě provokativně. Mishel se totiž strašně vyžívá v tom, že mě provokuje a dělá mi naschvály. "Taťka mi koupil další dýku." snažila jsem se jí odbýt. "Aha, taková kravina, já mám lepší zaliby." řekla a zavřela se v pokoji. Její zaliby jsou kluci nakupování a chození po diskotékách. To mě teda nebaví, já miluju historii a tajemství, možná proto si lezeme na nervy, ale když jde do tuhého tak se mě vždycky zastane.
Do večera jsem si hrála s dýkou, pozorně sem jí zkoumala a snažila se přeložit ten jazyk, ale nikdy sem nic takového naviděla, takže se mi to pochopitelně nepodařilo. Uložila jsem jí do skříně a šla spát. Zítra dýku vezmu ven abych jí ukázala Katrin, určitě se jí bude líbit. Potom sem usnula.
spriatelíš?
(Catrin-chan, 2. 11. 2007 13:02)